Jeden za všechny...

2. listopadu 2011 v 17:11 | Liss |  ŠKOLNÍ PERLIČKY
Takže, můj první článek, měl by být z 30. září 2011.
Vaše spolužačka Eliška


1. hodina - Zeměpis
Do hodiny přišla nejprve třídní a za ní nějací tři lidi. Přeskupila celou třídu, aby si ti tři, které představila jako studenty a profesorku z filozofické fakulty, kteří nám budou dělat workshopy "Svět bez předsudků," mohli sednout vedle sebe do zadní lavice. Teprve potom přišla Látalová, celá vyjevená, co že se to děje, protože Martišková už vypadla.
"Vy sedíte nějak jinak, ne?" zeptala se. Třída lehla. Potom jsme jí vysvětlili, co se děje. Všichni si mysleli, že když tam je ta "kontrola", tak nebude zkoušet, ale to jsme se spletli. Amor a Aneta si šli sednout s pěknými známkami 4, 5 a 5, 4. Ve zbytku hodiny se nás, podobně jako poslední tři roky, marně snažila něco naučit. Nikdo nedával pozor, já pevně doufám, že mám kompletní zápis, protože jsem si celou hodinu četla. Obvyklá hodina zeměpisu.
2. hodina - Biologie
Andrýsek se minulou hodinu zmínil o písemné práci. Naznačil, že pokud budeme hodní, tak to psát nebudeme. Proto se několik lidí složilo a koupilo profesorovi v bufetu balíček čtyř Knoppers. Položili ho na stůl, pro jedenkrát nezalévali květiny až po vrchol misky kofolou a všechny donutili, aby si sedli. Luke pískl, zařval: "Ticho!" a s poznámou: "to je respekt!" si sedl. Pět minut byla třída v totálním tichu, až jsme měli pocit, že nás profesor hledá po sluchu a nemůže najít. Nakonec se pomalu otevřely dvěře a dovnitř vstoupil Andrýsek. Všichni se způsobně a beze slova postavili a potom usedli. Profesor se zeptal, co se stalo, načež uviděl na stole, podle jeho slov, drobný present. Řekl, že je od nás milé, že mu chceme zpříjemnit ten čas, zatímco bude čekat, až dopíšeme tu písemku. Potom se zeptal, kdo to koupil a my jsme oznámili, že jsme se složili. Následovalo několik vtipných hlášek, které si už ani nepamatuju, a pak jsme začali probírat. "ty Ječmínku!" byl pokárán někdo z nás. Diamant má kupodivu diamantový lesk. A takto proběhla celá hodina. Všichni byli moc hodní. Pan profesor si sušenky odnesl s tím, že se s nimi podělí s kolegyněmi.
3. hodina - Anglická konverzace
No, tahle hodina tak vtipná nebyla. Hráli jsme pošahanou hru, kterou naše družstvo vyhrálo především kvůli rychlému zvedání rukou a pohotovém vymýšlení vět.
4. hodina - Chemie
Profesorka vstoupila do třídy. Jelikož je jí asi sedmadvacet, měří 160 cm a váží 50 kilo i s botama, většina lidí si ani nevšimla, že přišla. Teprve když se ozvalo: "Tak se pozdravíme." tak se zvedlo aspoň pár lidí. Protože učí taky biologii, má kabinet spolu s naším profesorem biologie, zeptal se jí spolužák, jaké byly sušenky. Odpověděla, že dobré a že děkuje, a tak se kluci zeptali, jestli bychom tu hodinu neměli pojmout uvolněněji. Řekla, že abychom se nenamáhali, tak si napíšem nějakou písemku. Všichni se tvářili zděšeně, protože si mysleli, že to myslí vážně. Nemyslela. zbytek hodiny jsme se učili o názvosloví alkanů. Po složitém vysvětlování a spoustě písmenek se Amor přihlásil a řekl:"Paní profesorko, já tomu nerozumím. Proč tam jsou dva ty ocásky a tady jenom jeden?" Třída vybuchla smíchy a Mikšíková (pro nás se tak bude jmenovat na vždycky!) se dala do vysvětlování. Amor uznale přikyvoval a pak se zeptal:" Proč se to chá tři nenapíše vedle sebe?" Váleli jsme se po lavicích. "To je Cé há tři, Štěpáne. Ty jsi fakt nepoužitelný." přešla to profesorka a pokračovala ve výuce.
5. hodina - Čeština, sloh
Měli jsme probírat administrativní styl. Netuším, co to je, v té hodině jsem dávala pozor jako na baletním vystoupení v páté třídě. Byli jsme rozdělení na půlky, já byla v té, která nechtěla psát opravnou písemku z češtiny. Druhá skupina měla matiku, pak se to prohodilo. Nuda --> četla jsem si.
6. hodina - Matika
Celá druhá skupina vylezla ze třídy nějak zaražená. Zjistili jsme, že psali písemku a podle slov většiny totální katastrofa. Když jsem já, matematický analfabet, vešla do třídy, málem jsem se srazila se spolužákem, který se usmíval od ucha k uchu a říkal, jak to bylo lehké. Se smíšenými pocity (děs a hrůza) jsem si sedla do lavice. Dostali jsme papíry na písemku a učitelka nám nadiktovala zadání. "Máte na to deset minut, i když, máte to lehčí, než druhá skupina, tak to možná posbíráme dřív." oznámila. Všichni aspoň trochu normální začali počítat, ale Luke se otočil a zeptal se:"Takže za patnáct?" "když jsi to ty, Luke, tak za pět. A už dělej." odpověděla Martišková. Zmíněný spolužák se stále točil na židli jako holub na báni, až k němu přišla učitelka, mj. naše třídní, a řekla mu:" Ty vole, dělej, vždyť to nestihneš." Třída lehla smíchy a napětí z písemky opadlo. Ve skutečnosti byla písemka poměrně lehká. Výsledky měly být ve zlomcích. Kdo myslíte, že to napsal v desetinných číslech? Ano, hádáte správně, Luke. "Luke, to je jako u blbečků na dvorečku. Hlavně, že jsem to říkala. No jo, na pičovinky, to tě užije, že?" "No paní profesorko, vy máte dneska zajímavý slovník." přidal si Eliáš. "Ano, paní profesorko, vždyť jsme ve škole!" ozvala jsem se a všichni se začali smát. Ve zbytku hodiny jsme probírali redukční úhel. "Redukční, nikoli hubnoucí nebo dietní." řekla třídní. "a kdo to vlastně vymyslel?" zeptal se kdosi nevinně. Než stihla třídní odpovědět, ozvaly se dvě odpovědi. "Pan Redux!" a "Někdo, kdo měl redukční dietu!"
----
A to je náš den. Hlášky se mění, my zůstáváme.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Baru Baru | 3. listopadu 2011 v 11:10 | Reagovat

Strašně pěkně napsaný Skoty:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama