Všichni nás mají rádi. Jsme totiž hodní, milí a vůbec nemáme nemístné kecy

2. listopadu 2011 v 17:23 | Liss |  ŠKOLNÍ PERLIČKY
Další porce, tentokrát opravdu legendární. Na tu chemii nikdy nezapomenu!
Vaše spolužačka Eliška

Den ve znamení přírodních věd
Středa, 19. 10. 2011
Jdu do školy na sedm, máme praktika z chemie. Ještě před začátkem hodiny se celá skupina nadšených chemikářů, kteří byli i přes brzkou ranní hodinu čilí jako obvykle, přesvědčila o snaze jednoho e spolužáků vydělat úplně na všem tím, že přinesl krabici gumových rukavic a prodával pár za 3 koruny. Kdybyste se ptali, tak ano, byl to Adam Faldyna. Rukavice všichni potřebovali, takže si Adámekk vydělal patnáct korun, ostatní si je raději obstarali jinde.
Poté přišla profesorka a začala pokutovat ty, kteří něco neměli. Plášť za třicet kliků, sešit za deset. Když bylo doklikováno, napsala nám na tabuli, co budeme dělat. Destilace roztoku manganistanu draselného, vypadalo to dost vtipně. Už sestavování destilační aparatury nebylo nic snadného, ale poradili jsme si s tím daleko líp než béčáci, protože ti sestavovali, sestavovali, dostali se k bodu varu a museli končit.
Potom, co mi bylo se slovy: "Vezmem nějakou větší, netroškaříme!" vysvětleno, že frakční baňka, kterou jsem vybrala, je absolutně nedostačující, donesl Luke stejnou, protože všechny naše baňky jsou stejně velké. Raději jsem to nekomentovala a soustředila se na dohled nad stavbou zbytku aparatury. Martin začal připojovat chladič a natahoval hadici na kohoutek s vodou a mě náhle napadlo, že vypadá, jako by navlékal kondom. Radši jsem se o to s nikým nedělila.
Luke nasypal do baňky místo dvou až tří krystalů manganistanu rovnou dvacet a vody dal dvakrát tolik, řídíc se heslem "Netroškaříme!"
Zábava začala potom, když Mikšice prohlásila, že si máme s tím vařičem pohrát, protože neví, jak funguje. Měli jsem aparaturu postavenou o pět minut dřív, než druhá skupina, ale zlým řízením osudu došlo k tomu, že jim teplota začala stoupat dřív, a tak jsme si pohráli s čudlíky a nakonec to šlo taky, ale, možná díky množství destilovaného roztoku, značně pomaleji. Nakonec přišla ta vytoužená první kapka.
Když už tekla vydestilovaná voda všem, začal boj o množství vody. Nehnula jsem se z místa a jako matka hlídající svá mláďata jsem opatrovala kádinku z vodou. Čumil, z jiné skupiny mezitím dostal za úkol vypínat soupeřům vařiče. Když se mu to nedařilo, začal obhlížet skříň s jističi. Naštěstí měl dostatek rozumu a nezačal s nimi manipulovat.
Podařilo se mu ovšem vyměnit kádinku skupiny, která měla vody nejvíc, za úplně prázdnou, takže rázem měli dvakrát tolik destilátu. Ale boží mlýny melou. Můj spoludestilatér (či jak se to řekne) - ten, co netroškaří - netroškařil ani tentokrát a rozmáchl se u stolu s podvodně získanou vodou tak, že rozbil kádinku a všechnu vodu vylil na zem. Musela jsem se smát.
----
Později, pátou hodinu, před přírodovědným Klokanem...
Spolužáci se domlouvali, jakým způsobem budou Klokana vyplňovat. Máničák stále váhá, jaký tvar zvolí. Nakonec se rozhoduje pro rybičku, takže do té mřížky nakonec nakreslil rybičku. Měl 33 bodů, což bylo nejmíň v naší třídě.

----
----
Pijeme bez rukou
Pátek 21. 10. 2011
V hodině biologie si povídáme o zajímavých věcech, jako jsou minerály. Třída hlasitě protestuje proti prohlášení profesora, že nám nemůže poslat ukázat vzorek silně radioaktivního smolince. Stejně tak nám nechce poslat vzorek křišťálu či ametystu. Načež uprostřed výkladu zničehonic řekne: "Viděli jste to?" Nikdo nechápal, co se děje, a tak nám profesor objasnil, že Čumil umí pít bez rukou. Čumil musel naklusat před tabuli a všem nám pěkně ukázat, jak umí pít bez rukou. Všichni mu způsobně zatleskali a hodina pokračovala. Zcela nevědomky jsem vytáhla flašku a v pauze v psaní jsem se napila. "Eliško, ty neumíš pít bez rukou?" Beze slova jsem zaklonila hlavu, protože jsem už měla toho pití dost málo, jenže jsem neodhadla své síly a raději jsem se nahnula nad uličku, abych se nepolila. "Asi budeš muset ještě trénovat, Čumil si to vezme na starost." řekl profesor a pokačoval.
----
----
V chemii se bavíme o panenské bláně
Pátek 21.10.2011
Profesorka měla dnes velice výřečnou náladu. Krtek, který se snaží zakecat každou hodinu, jako obvykle začal vykládat a profesorka se chytila. Dostali jsme se do fáze, kdy se sama rozhovořovala a nejen poslouchala. Luke se přihlásil, jestli jí může říct vtip. Profesorka souhlasila.
"Víte, jakej je rozdíl mezi jehlou a pičou?" celá třída zalapala po dechu. Mluvit před profesory sprostě je jedna věc... ti z nás, co znali zbytek vtipu radši ani nedýchali.
"No tak snad jsi to mohl říct trochu jinak."
"Nemohl paní profesorko, to je ta pointa."
"No dobře, tak nevím."
"Jehla má jedno ucho a vy," dramaticky se odmlčel, "máte dvě." Nikdo nevěděl, jestli se smát, nebo ne. Bylo to dost vtipné, ale uvědomovali jsme si, že to není úplně vhodné. Mikšíková chvíli hledala řeč, ale pak to přešla. A potom si vzal slovo náš třídní řečník a už tu hubu nezavřel.
Nejprve jsme hovořili o jejich podzemním topení. Později jsme přešli k jeho rodině. Má dva bratrance, jeden je hokejista, druhý je pornoherec. Dále má sestru, která pracuje v kadeřnictví u Alberta a druhou sestru, která se bude ženit v Kanadě. Třída padala smíchy. Vysvětloval, že ten pornoherec je syn nevlastní sestry jeho matky, takže s ním nemá vlastně nic společného. Profesorka se smíchem dodala: "Takže z bratrance je nevlastní sestra!"
"Ale ne, prostě s tím pornohercem nemám nic společného."
Tak jsem se ho zeptala, jak je to s tím hokejistou.
"To je vlastní syn vlastní sestry mého otce."
"Tvého pravého otce?"
"Ano"
Potom jsme se dostali k té sestře v Kanadě. Spolužák se rozčiloval, že ji tam vyživují a že na jeden trimestr dostává víc peněz než on za celý život. Profesorka se začala smát a poučovala ho: " Trimestr je část těhoteství ženy; první trimestr, druhý trimestr a třetí trimestr. To, co je na škole, je semestr."
"Ale oni to tam mají nějak jinak."
"A nepochopil jsi to špatně?"
"Ale ne, ona to říkala!"
"A nechtěla vám náhodou něco naznačit?"
"Určitě ne."
Najednou se kdosi zeptal: "A paní profesorko, máte taky ve třídě šikanu? Paní profesorka Bednářová nám říkala, že ona jo."
"Ne, já šikanuju je. Ale teď se mě jedna holčina zeptala na takovou zvláštní otázku."
"Jakou?"
"Paní profesorko, bolí protržení panenské blány?"
" A co jste jí odpověděla?"
"Zrovna jsme psali písemku, tak jsem jí řekla, že to je složitější a že si to povíme po písemce. Načež jsem slyšela, jak po chvíli říká: Já už to stejně mám za sebou. Vytřeštila jsem oči a ona rychle vyhrkla: Myslím tu písemku! No a potom jsem jí řekla, že je to velice individuální, že záleží na vyspělosti ženy a zkušenostech a vyspělosti muže-"
"A zase za všechno můžou chlapi!" ozval se Matěj dotčeně.
"A že čím později, tím líp."
Potom začalo zvonit a profesorka radostně oznámila: "Jdeme na oběd!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | 2. listopadu 2011 v 18:45 | Reagovat

dobře skoty :)) jen nevím jak moc to budu stíhat všechno číst :)

2 Any Any | 2. listopadu 2011 v 21:39 | Reagovat

A pak kdo tu má spisovatelskej talent;)))

3 Baru Baru | 3. listopadu 2011 v 11:11 | Reagovat

[1]:

[2]:  přesně tak :)

Jinak to s tou pičou... Bylo to vtipný, ale když on to řek zrovna Mikšíkové, tak mi jí bylo líto..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama